Na konci údolí Kananaskis, u samotné hranice provincie Alberty, se nachází 2 zajímavá jezera. Lower Kananaskis Lake, kam na prahu jara po zimním spánku scházejí medvědi grizzly, aby zespod napůl roztátého ledu dolovali zbytky ryb, které nepřežily zimu. Rybám se v Lower Kananaskis Lake daří, a tak v zimě často na zamrzlé hladině uvidíte rybáře, kteří udici spustí dírou vysekanou v ledu. V tomto období bývají rybáři úspěšní, protože ryby pod ledem bývají hladové. Ovšem tento způsob rybaření má své nevýhody. Sedět v mínus patnácti stupních uprostřed jezera nebude žádný med.

Jen kousíček nad tímto jezerem najdete tzv. Upper Kananaskis Lake, jehož charakteristika je zcela odlišná. Ačkoliv se na první pohled zdá menší než jeho 8 km dlouhý nižší soused, ve skutečnosti zabírá mnohem větší plochu. Obě jezera jsou spojena rourou za účelem výroby elektřiny.

Teplota se dnes pohybovala mezi -10°C a -15°C. Nejsme moc daleko od Rummel Lake, ale jelikož jsme mnohem blíž Great Divide, vzduch je mnohem vlhčí, díky čemuž mají místní ledové krystaly značně odlišný tvar.

Upper Kananaskis Lake uspokojí turisty všech kategorií. Ti nejopatrnější mohou podstoupit kratičký naučný okruh (pod 1 km) o kanadském výstupu na Mt. Everest v roce 1982, projít se podél východní vyhlídky, případně zakempovat přímo u jezera, kam se dá dojet autem.

Znalejší si mohou zajít podél jižního břehu směrem k Rawson Lake nebo Hidden Lake, případně obejít Upper Kananaskis Lake úplně - je to sice dohromady 16 km, ale téměř žádné převýšení. Tento okruh už jsme absolvovali před necelým rokem: Je to procházka na celý den, která rozhodně stojí za to. Nezkušeným však může přichystat nemilá překvapení. Na každý břeh totiž svítí slunce jinak, a tak zatímco východní strana bývá velmi dobře schůdná, ta západní může být slušně zledovatělá a nebezpečná. Záleží na ročním období.

I ti nejzdatnější výletníci si zde najdou útočiště. Jedno kempoviště, kam se dá dojít jen pěšky, najdete na západním břehu jezera - jmenuje se Point Campground. Od parkoviště je to zhruba 5 km. Další 3 vzdálenější kempoviště jsou již mimo dohled jezera, Forks, Three Isle a Turbine Canyon vyžadují dobrou fyzickou kondici. Jít takových 13 km s plnou polní, stanem, spacákem, jídlem a vším možným, to už není sousto pro začátečníky.

Přejít Upper Kananaskis Lake suchou nohou nepatří mezi běžné aktivity. Záleží na kombinaci sněhových srážek, teploty a aktuálním stavu hladiny vody pod ledovým krunýřem. Když moc nasněží ještě než přijdou tuhé mrazy, sníh izoluje led na hladině, a tím pádem není led dostatečně tlustý. Pokud pak ubude vody v jezeře, protože ji odčerpá elektrárna, zůstane jen tenká vrstva ledu na povrchu, a v případě prolomení skončí člověk v ledové vodě, ze které se nemá jak dostat. Zajímavý námět na hororový film…

My jsme však měli podmínky výborné. První přišel mráz, sníh začal řádit až mnohem později, a tak se ledu dalo věřit. Docela také pomůže vidět na jezeře jiné lidi a spoustu stop. Led pod námi sice praskal, ale podle zvuku se dalo usoudit, že praskliny jsou minimálně půlkilometrové, což na stabilitu povrchu nemá téměř žádný vliv.

Osobně za největší zajímavost Upper Kananaskis Lake považuji právě hrobové ticho, které zde v zimě panuje. Většina zvěře se stáhne do nižších poloh, ptáci odletí a veverky již většinou zimují. U hladiny ani moc nefouká vítr, no prostě kromě občasného přeletu dopravního letadla uslyšíte tlukot vlastního srdce. Tato atmosféra zde panuje však jen v zimě.

Souřadnice
Start: 50.632109, -115.140327
Cíl: 50.625423, -115.163063

Výstup: 10. 1. 2016

Další Chestrovky podle mapy: