Je přesně 8:00 ráno, teplota -3°C. Přijíždím na malé parkovišťátko v údolí Ya Ha Tinda. Nejbližší civilizace se nachází 80 km daleko v městečku Sundre, kde žije zhruba 2.600 obyvatel. Cestou od Sundre jsem míjel jen 2 auta - jeden silničář dával dohromady rozbitou štěrkovou cestu po letní sezóně, druhý nadšenec mířil do nedalekého kempu u řeky, kam si novodobí kovbojové rádi vozí své koně, aby se na nich mohli projet po téměř nedotčené krajině, lemované vysokými štíty východních hřebenů Skalistých Hor. Slunce vychází v 8:06, a tak hned beru foťák. 15 km na západ se totiž třítisícovka Wapiti Mountain zrovna probouzí k životu.

Údolí Ya Ha Tinda je obklopeno skalnatými štíty ze všech světových stran. Hřeben na východní straně je posledním významným “hrbem” Skalistých Hor. Dál na východ už se reliéf krajiny srovná do placky na dalších 1.000 km. Nejvyšším vrcholem tohoto východního hřebenu je právě Evangeline Peak, pojmenován podle básně amerického spisovatele Henry Wadsworth Longfellow. Evangeline Peak je mým cílem pro dnešní den. Podle reportů by se mělo jednat o dvacetikilometrovou procházku s převýšením něco málo přes 1.000 m. Hned ze začátku je vidět, že stálo za to si přivstat.

V údolí je nádherné ticho. Prvních pár kilometrů procházím rozsáhlou plání. Jediné zvuky, které lze sotva postřehnout, vydává probouzející se fauna: Vrány, které ve Skalistých Horách dorůstají odstrašujících rozměrů, nedaleko se pasoucí koně, a dále na severovýchodě pak obrovské stádo jelenů Wapiti. Napočítal jsem jich přes 100. Tento druh jelena může vážit až přes 300 kg, a většinou se pohybuje právě ve stádech.

Pro případné setkání s divokou zvířenou jsem připraven. Píšťalka, klakson, a pro nejhorší případy i pepřový sprej jsou ve Skalistých Horách nutností. Potkat medvěda může být docela šok pro obě strany, a ačkoliv je medvěd velmi asociální druh, při náhlém překvapení může zareagovat agresivně. Většinou však jen koukne a ohrne nosem, a nebo uteče. Při vstupu do lesa však pro jistotu beru sprej do ruky.

Veverky řvaly, dokud jsem se jim úplně neztratil z očí. Když jsem jim byl nablízku, dokonce po mně i házely šišky. Jak tak procházím tím lesem, tak najednou koukám, že začínám jít z kopce. Přišel čas zapnout GPS v mobilu a zjistit, kde jsem. Zjistil jsem, že jsem měl už dávno odbočit do kopce, což mi přišlo zvláštní, protože jsem si nevšiml žádné cesty. Vracím se zpátky a neustále přibližuji GPS, protože se mi nechce věřit, kudy mám jít. Cesta žádná, ale kopec nahoru by byl, a tak se vydávám do neznáma. Baterka v telefonu je plná a času je dost. Ale stromy nade mnou matou telefon, a tak zpočátku chodím ze strany na stranu složitým terénem bez významného vzestupu. Rozhodl jsem se změnit taktiku: Prostě půjdu do kopce a občas se podívám na GPS, abych zhruba věděl směr. Blouděním jsem ztratil dobré 2 hodiny.

Čím jsem byl výš, tím les řídnul, a o to lepší byl výhled na všechny strany. Ve výšce 2.200m nad mořem už lesní porost končil a já jsem mohl vidět, jak jsem blízko cíli. Jediné, co mě v té chvíli trápilo, byl čas.

Cestou na samotný vrchol jsem začal počítat, jak dlouho jsem na cestě, kde všude jsem ztratil čas, kolik hodin zbývá do západu slunce, a jak dlouho se pravděpodobně zdržím v hustém lese směrem dolů. Baterku jsem sice měl, ale kromě pláně nad parkovištěm by moc nepomohla, protože cesta lesem není značená; obzvláště ve tmě by nebylo jasné, kudy jít. Vzal jsem v potaz i to, že i hodinu po západu slunce ještě jde vidět na cestu. Přestože jsem byl kousek od vrcholu (900 m vzdušnou čarou a 150 m vertikálně), dospěl jsem k názoru, že bude bezpečnější se vrátit.

Cesta dolů už byla jednodušší, protože jsem zhruba věděl, kudy jsem šel. Les se zdál být mnohem klidnější, ani veverky už tak nenadávaly. Cestou jsem narazil na hromadu šišek, která byla svou velikostí v porovnání s rozměrem obyčejné veverky až neuvěřitelná.

Když jsem se dostál na pláň, slunce už bylo nad obzorem. Nedaleko cesty zpět teče potok Bighorn Creek, který nabízí pohled na zajímavý vodopád (Bighorn Falls). Ten půlkilometr navíc za to stál.

Vyšel jsem při východu slunce, vracím se při západu. Znáte ten pocit, když se po výšlapu vrátíte zpátky k autu? Obzvláště, když jej najdete na svém místě? :)

Souřadnice
Start: 51.736029, -115.540587
Cíl: 51.799950, -115.481481

Výstup: 20. 10. 2015

Další Chestrovky podle mapy: