V únoru se bez speciální výbavy po štítech nad 2.000m neleze zrovna nejlépe. Přesto se však najdou hory, na které se vyškrábat dá. Některé jsou dokonce lépe zdolatelné právě na konci zimy, kdy drobné kamení ve strmých svazích drží díky mrazu pohromadě, zatímco v létě by se sypalo dolů s každým došlápnutím. Pigeon Mountain je hora, na kterou se jde nejlépe v létě, ale vzhledem k tomu, že většina strmého výstupu se odehrává na jižním svahu, na který vydatně svítí slunce, dá se vyšlápnout i v zimě.

Zima byla letos obzvláště slabá díky klimatickému jevu El Niño. I dnes je v běžných polohách pár stupňů nad nulou, což je pro toto období velmi neobvyklé. Přesto bylo třeba se pořádně obléct, protože nad úrovní lesa zde bývá velmi větrno, což se potvrdilo i dnes. Trošku mě škrábalo v krku, a tak jsem si vzal “plaskoča” domácí hruškovice, do kterého jsem kápnul trochu medu. To se pak šlape do kopce s chutí :)

Přestože je Pigeon Mountain docela blízko civilizace, není moc populární. Trasa není jasně značená, což odradí většinu potenciálních návštěvníků. Výhled je však bohatější, než z mnohem populárnější hory Ha Ling (dříve známé jako Chinaman’s Peak). Druhým důvodem, proč na Pigeon moc lidí nechodí, je divočejší charakter okolí. Na ovce tlustorohé narazíte téměř vždy (člověk musí cestou nahoru kličkovat mezi bobkama), občas můžete spatřit zvláštní druh tetřeva, no a medvěd či puma také nemusí být překvapením.

Ovce tlustorohé se běžně pohybují ve stádech. Na samostatného samce jsem už narazil dříve na Pocaterra Cirque. Toto stádo se páslo zhruba ve 2.300m, hned pod vrcholem. Loni jsem je tady viděl taky, dokonce ještě výš. Jsou výborně organizované. Když se ozve jistý zvuk, všechny se dají do pohybu, u jiného zvuku se zase všechny zastaví a začnou se pást.

Výšlap na Pigeon Mountain je dlouhý zhruba 15km (tam i zpět) s převýšením bezmála 1.000m. S pepřovým sprejem v ruce je to docela bezpečná rozcvička před sezónou. Žádná zvláštní výbava není zapotřebí, ale doporučil bych se vyvarovat strmým nánosům sněhu v korytech a navátému sněhu na severní straně hory, který by se mohl snadno uvolnit.

Po výstupu na hřeben pod vrcholem se nabídne pohled na francouzsky pojmenované jezero Lac des Arcs, které je po většinu zimy zamrzlé, s přilehlou stejnojmennou vesničkou, která má podle posledního sčítání 144 obyvatel. Na druhé straně jezera se nachází cementárna Exshaw se stejnojmennou vesničkou, kde žije 362 obyvatel. Suroviny pro cementárnu se těží přímo na místě, vápenec hned vedle, břidlice o pár kilometrů dál. Obě tyto vesničky jsou tzv. “unincorporated”, což znamená, že v nich neexistují žádné místní správní orgány. Tento status je v Kanadě naprosto běžný, zejména v odlehlejších oblastech s nízkým počtem obyvatel. Nejbližší obdoba tohoto typu vesnice v Česku by se dala najít ve vojenských újezdech.

Nejzajímavější výhled však nabízí západní a jižní strana. Celý hřeben začíná již zmiňovaným vrcholem Ha Ling, který je jen pár metrů vyšší než Pigeon, pokračuje přes nádherné Tři Sestry, dominujícím masivem Mount Lougheed (3.105m) a končí špičatou Wind Mountain. Na vrcholu Pigeon Mountain jsem si sedl do závětří a poobědval. Restauraci s takovým výhledem by si málokdo mohl dovolit, ale pokud to stojí jen usilí ve vlastních nohách, oběd zcela jistě chutná lépe než v kdejakém nóbl podniku.

V Canmore by chtěl žít každý. Ceny nemovitostí odpovídají výrazně převyšující poptávce nad nabídkou. Centrum je lemováno roztomilými obchůdky s různými druhy umění, sladkostmi, kavárnami či restauracemi. Jeden kolega z práce bydlí v Canmore a dojíždí do downtown Calgary každý den. 100km. Přesto se mu to vyplatí. Národní Park (Banff National Park), kam se sjíždějí turisté z celého světa, začíná pár kilometrů za Canmore.

Souřadnice
Start: 51.026871, -115.247727
Cíl: 51.028467, -115.206132

Výstup: 23. 2. 2016

Další Chestrovky podle mapy: